Vydávání svobodného software, pokud pracujete na univerzitě

My, členové hnutí svobodného software, věříme, že by uživatelé měli mít svobodu měnit a redistribuovat programy, které používají. Slovo free ve spojení free software označuje svobodu; znamená, že uživatelé mají svobodu software spouštět, modifikovat a redistribuovat. [V češtině používáme jednoznačný termín „svobodný software” (http://svobodnysoft.zde.cz) – pozn. překl.] Svobodný software narozdíl od nesvobodného přispívá k lidským znalostem. Univerzity by tedy měly podporovat svobodný software za účelem rozšíření lidských vědomostí, stejně tak jako by měly povzbuzovat vědce a studenty k publikování svých prací.

Bohužel má mnoho správců na univerzitách k software (a k vědě celkově) velmi chamtivý postoj; vnímají programy jako příležitost k vydělání, ne jako příležitost přispět k lidskému vědění. Vývojáři svobodného software se s touto tendencí střetávají již po téměř 20 let.

Když jsem v roce 1984 začal vyvíjet operační systém GNU, první, co jsem udělal, bylo, že jsem opustil své zaměstnání na MIT. K tomu jsem přistoupil právě proto, aby licenční úřad na MIT nemohl zasahovat do vydání GNU jako svobodného software. Plánoval jsem pro GNU podmínky, které by zajistily, aby všechny modifikované verze musely být také svobodným software. Tento přístup se později rozvinul ve Všeobecnou veřejnou licenci GNU (GNU GPL), a já jsem rozhodně nechtěl muset prosit administrátory, aby mi dovolili ji použít.

V průběhu uplynulých let k nám do Nadace pro svobodný software často přicházeli lidé z univerzit pro radu, jak si poradit se správci, kteří vidí software pouze jako něco k prodávání. Jedna z dobrých metod, aplikovatelná dokonce i pro specificky financované projekty, byla založit svou práci na již existujícím programu zveřejněném pod GPL. Můžete tak správcům říci: „Máme jedinou možnost, jak zveřejnit naši modifikaci a to je pod GPL – jinak bychom porušili autorské právo.” Znaky dolarů jim tak zmizí z očí a většinou pak se zveřejněním jako svobodný software souhlasí.

Můžete také poprosit o pomoc sponzory. Když vyvíjela skupina programátorů z NYU kompilátor GNU Ada, financovaly to US Air Force a v kontraktu bylo explicitně uvedeno, že výsledný kód bude předán Nadaci pro svobodný software. Nejprve se sponzorem vypracujte kontrakt a až potom jej zdvořile ukažte správě univerzity a poukažte na to, že již není možné jej změnit. Radši přijmou kontrakt na vývoj svobodného software, než aby neměli vůbec žádný, takže podmínky většinou budou akceptovat.

Ať se chystáte udělat cokoliv, zabývejte se tímto problémem včas – určitě předtím, než bude hotova polovina programu. V tomto bodě vás ještě stále univerzita na dokončení programu potřebuje, a tak můžete přitvrdit: řekněte správcům, že program dokončíte a učiníte ho použitelným, pouze pokud dají souhlas k tomu, aby mohl být svobodným software (a nechají vás vybrat pro něj licenci), v opačném případě budete na programu pracovat jen do té míry, abyste o něm mohli napsat práci, a nikdy jej nedovedete do stavu, kdy bude možné jej zveřejnit. Když správci uvidí, že se mohou rozhodnout mezi svobodným software, který přinese univerzitě nějaký kredit, nebo vůbec ničím, většinou zvolí to první.

Ne všechny univerzity mají takto vlastnická pravidla. Texaská univerzita požaduje, aby byl všechen software defaultně vyvíjen jako software svobodný a licencován pod Všeobecnou veřejnou licencí GNU (GNU GPL). Univerzity v Brazílii a International Institute of Information Technology v Hyberlandu, svými pravidly vývoj GPL software poporují. Představte problém jako otázku principu: má univerzita za cíl posouvat lidské znalosti kupředu, nebo jen snažit udržet sama sebe v chodu?

Ať již použijete jakýkoliv způsob, velmi vám pomůže, pokud budete odhodlaní a přijmete etickou perspektivu věci, tak jako to děláme v hnutí svobodného software. V zájmu etického jednání s veřejností by měl být software svobodný – ve smyslu svobody pro veřejnost.

Mnoho vývojářů svobodného software uznává jen přísně praktické důvody: obhajují možnost sdílet a měnit kód jako vhodný prostředek k tomu, aby byl software silný a spolehlivý. Pokud vás motivují k vývoji svobodného software tyto důvody, to je vpořádku a děkujeme za váš příspěvek. Tyto hodnoty vám však nepomohou pevně se postavit univerzitě, když se vás budou pokoušet přesvědčit vydat program jako nesvobodný.

Například mohou argumentovat, že „bychom mohli se všemi těmi penězi, které dostaneme, vyvinout ještě silnější a spolehlivější program.” To by se na konci mohlo a nemuselo ukázat jako pravda, ale je těžké to vyvracet dopředu. Mohli by vám nabízet licenci „k bezplatnému použití pro akademické účely”. To vpodstatě znamená, že široká veřejnost si svobodu nezaslouží s argumentem, že vám stačí dosáhnout pouze spolupráce s akademiky.

Pokud začnete s „praktickými” hodnotami, je později těžké vyvrátit tyto návrhy vedoucí do slepé uličky. Kdybyste ale od začátku založili svůj postoj na etických a politických hodnotách, bude to daleko snadnější. K čemu je dobré mít program, který je silný a spolehlivý na úkor svobody uživatelů? Neměla by svoboda platit mimo akademickou půdu stejně tak jako na ní? Jestli mezi vaše priority patří svoboda a veřejnost, odpovědi na položené otázky jsou zřejmé. Svobodný software dbá na svobodu uživatelů, zatímco software nesvobodný ji popírá.

Nic nemůže posílit vaše rozhodnutí tak, jako když víte, že svoboda veřejnosti závisí v tom okamžiku na vás.

---

Tato esej vyšla v knize Free Software, Free Society: The Selected Essays of Richard M. Stallman.