Kategorie svobodného a nesvobodného softwaru

Svobodný software

Svobodný software je software, který každému dovoluje jej používat, kopírovat a rozšiřovat, buď přesně či se změnami, za poplatek nebo zdarma. Zejména to znamená, že musí být dostupný zdrojový kód. „Není-li zdrojový kód, není to svobodný software.“ To je zjednodušený popis; viz také plná definice.

Jestliže je program svobodný, může být zahrnut do svobodného operačního systému jako je GNU nebo do svobodné verze systému GNU/Linux.

Je mnoho různých způsobů, jak udělat program svobodný – mnoho detailů může být provedeno různými způsoby a stále je ještě program svobodný. Některé z možných variací jsou popsány níže. Informace o specifických softwarových licencích naleznete na stránce seznam licencí .

Svobodný software je věcí svobody, nikoliv ceny. Ale společnosti produkující proprietární software často užívají výraz „free software“ ve vztahu k ceně. Někdy tím myslí, že můžete získat binární kopii zdarma, někdy že kopie je přibalena k počítači, který kupujete, a je v ceně. Tak jako tak to ale nemá nic společného s tím, co nazýváme svobodným softwarem v projektu GNU.

Kvůli těmto možným zmatkům vždy, když softwarová společnost říká, že její produkt je „free software“, překontrolujte dané distribuční podmínky, zda mají uživatelé opravdu všechna práva, která svobodný software zahrnuje. Někdy to svobodný software skutečně je, někdy ne.

Mnoho jazyků má dvě odlišná slova pro „free“ jako svobodu a „free“ jako nulovou cenu. Například francouzština má „libre“ a „gratuit“. V angličtině tomu tak ale není; angličtina má slovo „gratis“ které se vztahuje jednoznačně k ceně, ale žádné, které se vztahuje jednoznačně ke svobodě. Pokud tedy mluvíte jiným jazykem, doporučujeme slovo „free“ překládat, aby to bylo jednoznačnější. Podívejte se na náš seznam překladů slova „free“ do různých jazyků.

Svobodný software je často spolehlivější než proprietární software.

Otevřený software (open source)

Pojem „otevřený software“ někteří lidé používají k označení víceméně stejné kategorie jako svobodný software. Ale není to úplně přesně stejná kategorie: akceptují některé licence, které my považujeme za příliš omezující, a jsou tu i některé svobodné licence, které zase oni neuznávají. Nicméně rozdíl mezi těmito množinami je malý: víme jen o velmi málo případech zdrojových kódů, které jsou open source, ale ne svobodné. Teoreticky by mohl nastat i případ, že nějaký svobodný program nebude přijat jako open source, ale nevíme o tom, že by se to kdy stalo.

Dáváme přednost označení „svobodný software“, protože odkazuje na svobodu – což termín „otevřený software“ nedělá.

Public domain software

Public domain software je software bez vyhrazených práv (copyrightu). Public domain zdrojový kód je zvláštním druhem necopyleftového svobodného softwaru, což znamená, že některé kopie nebo upravené verze nemusí být vůbec svobodné.

V některých případech může být spustitelný program public domain, ale jeho zdrojový kód není k dispozici. Pak se nejedná o svobodný software, protože svobodný software vyžaduje dostupnost zdrojového kódu. Oproti tomu, většina svobodného softwaru není public domain; je chráněna copyrightem a vlastníci autorských práv dali všem licenci dílo užívat svobodně – užívat jako svobodný software.

Někdy lidé používají termín „public domain“ jako volné označení pro „svobodný“ nebo „dostupný zdarma“. Ovšem „public domain“ je právnický termín a přesně vyjadřuje: „nechráněný autorským právem“. Abychom předešli nedorozuměním, doporučujeme používat „public domain“ pouze v tomto významu a v ostatních případech používat jiné termíny.

Podle Bernské úmluvy, kterou většina zemí podepsala, je cokoli napsaného automaticky chráněno autorským právem. Včetně počítačových programů. Tudíž, pokud chcete vámi napsaný program zpřístupnit jako public domain, musíte učinit jisté právní kroky ke zřeknutí se copyrightu na dané dílo, jinak je program chráněn autorským právem.

Copyleftovaný software

Copyleftovaný software je svobodný software, jehož podmínky šíření (licence) zaručují, že všechny kopie všech jeho verzí ponesou víceméně stejné podmínky šíření. To např. znamená, že copyleftové licence obecně zakazují ostatním přidávat jakékoli další požadavky k šířenému softwaru (ačkoli omezená množina bezpečných dodatečných požadavků může být povolena) a vyžadují, aby zdrojový kód byl k dispozici. Toto chrání program a jeho upravené verze před některými běžnými způsoby, kterými lze učinit program proprietárním.

Některé copyleftové licence, jako např. GPL verze 3, chrání program před dalšími způsoby, jako je tivoizace.

V projektu GNU copyleftujeme takřka každý software, který napíšeme, protože naším cílem je dát každému uživateli práva vyplývající z pojmu „svobodný software“. Přečtěte si náš článek o copyleftu pro více informací o tom, jak copyleft funguje a proč ho používáme.

Copyleft je obecný koncept; abyste skutečně copyleftovali program, musíte užít specifickou sadu distribučních podmínek. Existuje mnoho možných způsobů, jak sepsat tyto podmínky, takže tu může být teoreticky mnoho copyleftových svobodných softwarových licencí. Nicméně v praxi téměř všechen copyleftovaný svobodný software používá GNU General Public License. Dvě různé copyleftové licence jsou obvykle „nekompatibilní“, což znamená, že je nelegální spojit kód používající jednu s kódem používající druhou; pro komunitu je tedy dobré, když lidé používají jednu copyleftovou licenci.

Necopyleftovaný svobodný software

U necopyleftovaného svobodného softwaru jeho autor povolil ho šířit a upravovat a také přidávat dodatečná omezení.

Když je program svobodný ale necopyleftovaný, pak některé jeho kopie nebo upravené verze nemusí být vůbec svobodné. Nějaká softwarová firma může program zkompilovat – se změnami nebo bez – a šířit ho ve spustitelném tvaru jako proprietární softwarový produkt.

To dokládá např. X Window System. Sdružení „The X Consortium“ vydalo X11 s distribučními podmínkami, které z něj udělaly necopyleftovaný svobodný software. Pokud chcete, můžete získat kopii, která má tyto distribuční podmínky a je svobodná. Ovšem jsou tu také nesvobodné verze a jsou tu (nebo minimálně byly) populární pracovní stanice a grafické karty pro PC se kterými fungovaly pouze tyto nesvobodné verze X11. V případě, že používáte tento hardware, X11 pro vás není svobodným softwarem. Vývojáři X11 dokonce učinili X11 nesvobodným na nějakou dobu; což mohli, protože ostatní, kteří přispěli svým kódem, ho vydali pod stejnou necopyleftovou licencí.

Software s laxně permisivní licencí

Laxně permisivní licence zahrnují licenci X11 a dvě BSD licence. Tyto licence dovolují téměř libovolné použití kódu – včetně distribuce proprietárních binárek vzniklých z upraveného nebo neupraveného zdrojového kódu.

Software s GPL licencí

GNU GPL (Obecná veřejná licence GNU) je jednou specifickou sadou distribučních podmínek sloužící ke copyleftování počítačového programu. Projekt GNU ji používá jako distribuční podmínky pro většinu GNU softwaru.

Je tedy chybou považovat svobodný software a software pod GPL licencí za ekvivalentní.

Operační systém GNU

Operační systém GNU je operační systém unixového typu, který je kompletně svobodným softwarem a který v rámci projektu GNU vyvíjíme od roku 1984.

Unixové operační systémy se skládají z mnoha programů. Systém GNU zahrnuje všechny oficiální GNU balíčky. A také mnoho dalších balíčků, jako je X Window System nebo TeX, které nejsou GNU softwarem.

První testovací vydání kompletního systému GNU bylo bylo v roce 1996. Zahrnovalo GNU Hurd, naše jádro, vyvíjené od roku 1990. V roce 2001 začal systém GNU (včetně GNU Hurd) pracovat poměrně spolehlivě, nicméně jádru Hurd stále chybí některé důležité vlastnosti, takže není široce používaný. Mezitím v 90. letech zaznamenal velký úspěch systém GNU/Linux, což je odnož operačního systému GNU používající jádro Linux místo jádra GNU Hurd. Jak je vidět, systém GNU není statickou sadou programů; uživatelé a distributoři si můžou vybrat různé balíčky podle svých potřeb a přání. Výsledek je stále variantou systému GNU.

Protože cílem GNU je být svobodný, každá jednotlivá komponenta v operačním systému GNU je svobodný software. Nemusí být ovšem všechny copyleftované; jakýkoli druh svobodného softwaru je právně způsobilý k zařazení, pokud to pomůže splnit technické cíle.

GNU programy

„GNU programy“ jsou ekvivalentem GNU softwaru. Např. program Foo je GNU programem, pokud je GNU softwarem. Také někdy říkáme, že je to „balíček GNU“.

GNU software

GNU software je software, který je vydaný pod záštitou projektu GNU. Pokud je program GNU software, nazýváme ho také GNU programem nebo GNU balíčkem. Soubor README nebo příručka daného GNU balíčku by měly říkat, že jím je; Také adresář Free Software Directory identifikuje všechny balíčky GNU.

Většina GNU softwaru je copyleftovaná, i když ne všechen; nicméně všechen GNU software musí být svobodným softwarem.

Některý software GNU byl napsán zaměstnanci Nadace pro svobodný software (FSF), ale většina GNU softwaru pochází od velkého množství dobrovolníků. (Někteří z těchto dobrovolníků jsou placeni společnostmi nebo universitami, ale pracují dobrovolně pro nás.) K některému přijatému softwaru má autorská práva Nadace pro svobodný software; k některému přispěvatelé, kteří ho napsali.

GNU software s autorskými právy FSF

Vývojáři GNU balíčků můžou převést autorské právo (copyright) na FSF nebo si ho můžou nechat. Je to jejich volba.

Pokud přenesli autorské právo na FSF, program je GNU softwarem s FSF copyrightem a FSF může vynucovat dodržování jeho licence. Pokud si autorská práva nechali, vynucovat dodržování dané licence je jejich zodpovědnost.

FSF na sebe zpravidla nenechá převádět autorská práva k softwaru, který není oficiálním GNU balíčkem.

Nesvobodný software

Nesvobodný software je každý software, který není svobodný. Jeho použití, šíření nebo úpravy jsou zakázané nebo vyžadují, abyste žádali o povolení, nebo jsou omezené natolik, že to efektivně nemůžete dělat svobodně.

Proprietární software

Proprietární software je jiný název pro nesvobodný software. V minulosti jsme rozlišovali nesvobodný software na „částečně svobodný“, který by bylo možno šířit a upravovat za nekomerčními účely, a „proprietární software“, u kterého to nebylo možné vůbec. Ale od tohoto dělení jsme upustili a dnes používáme označení „proprietární software“ jako synonymum k nesvobodnému softwaru.

V Nadaci pro svobodný software ctíme pravidlo, že neinstalujeme žádný proprietární software na naše počítače s výjimkou specifických dočasných instalací za účelem napsání svobodné náhrady daného programu. Mimo tyto případy nevidíme žádnou možnou omluvu pro instalaci proprietárních programů.

Např. v 80. letech jsme považovali za oprávněné instalovat na počítač Unix, protože jsme ho používali k napsání jeho svobodné náhrady. V dnešní době, kdy máme svobodný operační systém, už tato omluva neplatí; nepoužíváme žádné nesvobodné operační systémy a každý nový počítač, který instalujeme, musí být vybaven plně svobodným operačním systémem.

Netrváme na tom, že by se uživatelé GNU nebo přispěvatelé do GNU museli řídit tímto pravidlem. Je to pravidlo, které jsme si stanovili pro nás samotné. Ale doufáme, že ho budete dodržovat také, v zájmu své vlastní svobody.

Freeware

Pojem „freeware“ nemá žádnou jednoznačnou definici, ale obvykle se používá pro balíčky, které dovolují šíření, ale ne úpravy (a jejich zdrojový kód není dostupný). Tyto balíčky nejsou svobodným softwarem, nepoužívejte proto tedy slovo „freeware“ ve vztahu ke svobodnému softwaru.

Shareware

Shareware je software s povolením šířit kopie, ale každý, kdo se rozhodne jej trvale používat, má povinnost zaplatit licenční poplatek.

Shareware není svobodný ani částečně svobodný software ze dvou důvodů:

• Většinou není dostupný zdrojový kód, takže nemůžete program měnit.
• Shareware obecně nedovoluje kopírování a instalace bez placení licenčního poplatku a to ani těm, kteří se zabývají nevýdělečnou činností. (V praxi to lidé často porušují, ale podmínky to nedovolují.)

Soukromý software

Soukromý nebo zakázkový software je software vyvinutý pro jednoho uživatele (typicky nějaká organizace nebo společnost). Tento uživatel software udržuje a používá a nešíří ho veřejně a to ani ve tvaru zdrojového kódu, ani spustitelných binárek.

Soukromý software je (v obecném smyslu) svobodným softwarem za předpokladu, že tento jediný uživatel má k programu všechny čtyři svobody. Zejména pokud má uživatel k soukromému programu plná práva, program je svobodný. Ovšem když uživatel šíří kopie ostatním a neposkytuje jim ty čtyři svobody, tyto kopie už nejsou svobodným softwarem.

Svobodný software je věcí svobody, nikoli veřejné dostupnosti. V zásadě nepovažujeme za špatné vyvíjet program a nezveřejnit ho. Jsou případy, kdy je program tak užitečný, že neuvolnit ho by bylo ošklivé vůči lidstvu. Nicméně takové případy jsou vzácné. Většina programů není tak důležitá, takže jejich nezveřejnění není žádná zvláštní škoda. Není tu tedy žádný rozpor mezi vývojem soukromého či zakázkového softwaru a principy hnutí svobodného softwaru.

Skoro každé zaměstnání programátorů je v oblasti vývoje zakázkového softwaru; proto většina programátorských prací může být činěna způsobem slučitelným s hnutím svobodného softwaru.

Komerční software

„Komerční“ a „proprietární“ není totéž! Komerční software je vyvíjen firmou jako součást jejího byznysu. Většina komerčního softwaru je proprietárním, ale existuje i komerční svobodný software. Samozřejmě existuje i nekomerční proprietární software.

Např. GNU Ada je vyvíjena firmou. Je vždy šířena pod licencí GNU GPL a každá její kopie je svobodným softwarem; ale její vývojáři k ní prodávají podporu. Když jejich prodejce hovoří k potenciálním zákazníkům, ti někdy říkají: „Cítili bychom se bezpečněji s komerčním kompilátorem.“ A prodejce jim odpovídá: „GNU Ada je komerční kompilátor; mimochodem je také svobodný.“

Projekt GNU má priority v opačném pořadí: důležité je, že GNU Ada je svobodný software; zatímco jeho komerčnost je pouhý detail. Nicméně další vývoj GNU Ada, který pramení této komerčnosti, je jednoznačně prospěšný.

Prosíme pomáhejte šířit povědomí, že existuje i komerční svobodný software. Můžete tak činit tím, že si dáte záležet na tom, abyste neříkali „komerční“, máte-li na mysli „proprietární“.